JAK SE VYPOŘÁDAT SE STRESEM

Ahoj všem!

Když se podívám zpátky, tak se nestačím divit tomu, kolik jsem měla kroužků a i přesto jsem měla spoustu času. Nebo, ne že bych se divila a nechápala to, ale jen jsem na to nějak zapomněla a teď mě to překvapilo. Bylo to hlavně kvůli tomu, že jsem byla ještě na základní škole a toho učení nebylo tolik. Maximálně se toho nabalilo víc, když jsem dělala přijímací zkoušky na gymnázium, což je samo o sobě stresová situace. Pořád bych to ale asi nepřirovnala k tomu, jak to mám teď.

Abych vás trochu uvedla do děje, od října nedocházím do školy a mám IVP (individuální vzdělávací plán). Není to kvůli tomu, že by mi vyhovovala víc domácí příprava, to spíš naopak. Spíš šlo o zdravotní důvody. Celou tu dobu jsem se tak nějak snažila hlídat učení a pravidelně si dopisovat sešity od spolužaček, kterým jsem strašně vděčná, protože jsem musela být asi dost otravná.
Každopádně nevím, jak to máte zrovna vy, ale asi bych se nebála říct, že většina lidí se doma k nějaký práci nebo v mým případě učení donutí mnohem hůř než ve škole. Do školy vlastně chodíte jen kvůli tomu, abyste se tam učili a máte na to vyhrazený čas (někdy je toho času teda celkem dost, žejo:D). Ale doma je to jiný, když vlastně není vaše povinnost to, abyste se denně učili několik hodin v kuse. A ať už bych to měla přičíst k lenosti nebo k nemoci, díky které jsem byla furt unavená - za to pololetí se mi toho sakra nakupilo. Nechci si tady nějak stěžovat, protože je tohle můj problém a ne váš. Spíš to tu píšu kvůli tomu, abyste věděli, do jaké situace jsem se dostala já.
Teď se uzavírá pololetí a já vlastně skoro celý leden doháním látku, kterou ostatní brali za půl rok. A jelikož jsem se tak nějak stala strašný perfekcionalista na známky, písemky se pro mě staly několikrát víc vystresovanější záležitostí než předtím. Blbý taky je to, že moje profesory jsem viděla dohromady tak měsíc, a když jsem je měla poprvé oslovit aniž bych pořádně znala jejich jméno nebo vzhled pro mě byl celkem oříšek. A to, že bych si s nimi měla dát osobní konzultace, aby mi látku dovysvětlili snad ani nepřichází v úvahu #stydlínluca Tohle je ale opět samozřejmě můj problém a ne jejich, takže na druhou stranu těžko si stěžovat, když jsem si to sama vybrala.

A tady už se dostávám k tomu, o čem bych vám chtěla něco napsat a dát když tak pár tipů. Věřím tomu, že (bohužel) rozhodně nejsem jediná, která se dokáže vystresovat ze všeho. A jelikož už nějaký zkušenosti mám, ráda bych je předala dál a třeba to někomu pomůže. A i když se nestresujete ze školy ale třeba z práce nebo čehokoliv jiného, tyhle tipy můžete na sebe aplikovat vždycky :)



1. NEDĚLAT Z TOHO JEDINÝ SMYSL ŽIVOTA

Nevím, jak to máte vy, ale já mám pokaždé strašnou tendenci z toho udělat tu největší prioritu. Dřív jsem si myslela, že to bylo tím, že jsem v podstatě všechny zájmy opustila a teď nemám nic, čemu bych dávala svojí energii kromě učení. Navíc jsem teď byla skoro celou dobu doma a ani s přáteli jsem se moc nevídala. Ale tohle ve výsledku není pravda. Mám kolem sebe plno skvělých lidí, psa, blog, kam můžu psát a vůbec je kolem mě plno lásky. Je to láska, které vůbec nezáleží na tom, jestli budu mít z nějakého testu za 1 nebo za 3, je to bezpodmínečná láska. Vždyť není vůbec moje povinnost být v učení nejlepší - a celkově není vůbec moje povinnost být v čemkoliv nejlepší. Ostatním totiž záleží na tom, jaký jsem člověk, nepotřebuju se někomu zavděčit. Moje priorita má být zdraví jak ostatních, tak i to moje, s kterým mám problém a ne nějaké známky z předmětů, které nikdy nevyužiju.
Navíc, člověk by měl umět i relaxovat a dopřát si odpočinek, který mu uleví a potom se k práci bude normálně moct vrátit s čistou hlavou.

2. PRAVIDLO DÁVÁNÍ A PŘIJÍMÁNÍ

Za mě můžu říct, že pokud se za něčím přestanu bezhlavě hnát a naopak tomu nechám volný průběh, výsledek bývá často o dost lepší. Všechno má svůj důvod - pokud se budu ze všeho stresovat, tak ta kvalita nemusí dosahovat takových výšek, jako když jsem při práci uvolněná, takže mě to poučí, abych ty věci nechala volně plynout. A pokud je nechám volně plynout, tak už mi asi bude stejně jedno, jak ty věci dopadnou.
Samozřejmě si ale můžu přát, aby ten výsledek byl dobrý, ale pořád nesmím tlačit na pilu. To už se dostáváme k tomu, že jakou energii ze sebe vyšlete, tak taková se vám i vrátí. Pokud si budu přát, abych to zvládla a budu tomu věřit, tak to zvládnu. Pokud si ale budu říkat, jak jsem neschopná a že na to nemám, tak víte co se stane? Stane se něco, co mi to to celý pokazí. A nemusí to být nutně to, že pokazím nějaký test, ale klidně i to, že najednou onemocním a začne mě to omezovat, protože nebudu moct dojíždět do školy. Prostě pokud chci, aby vše dopadlo dobře, tak to tak prostě dopadne a na žádné negativní myšlenky není prostor.



3. MY JSME PÁNI SVÝCH MYŠLENEK

A tady se dostáváme k poslednímu bodu. Tahle věta mi dost změnila myšlení a strašně mi pomohla. Víte, když jsem vystresovaná, tak dělám dost chyby z nepozornosti. A jelikož to o sobě vím, tak se těmhle chybám vyhnu tak, že se nebudu stresovat a zachovám klidnou hlavu. Tuhle změnu myšlení za mě ale nikdo neudělá a tak je jen a jen na mě, abych se dala do klidu. Pokud se chci stresovat, tak se stresovat budu a když nechci, tak nebudu. Žádná velká věda v tom není. Možná si někdo z vás může říct, že i když to zní tak jednoduše, tak je to přitom nesmírně těžký. A odpověď? Těžký je to jen v případě, že v tom tu vědu hledáte a až moc nad tím přemýšlíte. Stačí si jen říct, že mě stres opouští a ten stres mě potom taky opustí. Musím tomu jen věřit a nedávat za tu větu žádný ale. Pokud si totiž řeknu "Tak fajn, nebudu se stresovat ... ale ono je to tak těžký! Nemůžu tu situaci přeci tak podcenit a ani trochu se z toho nestresovat!", tak to prostě nezabere. Tohle je totiž přesně můj případ, od kterého se snažím odprostit. Už jsem to tu sice jednou psala, ale napíšu to ještě jednou - já se nepotřebuju nikomu zavděčit a to, že se z toho nebudu stresovat hned nutně neznamená. že situaci podceňuju. Podcenila bych jí v tom případě, že bych se (zrovna v mém případě) na zkoušení vůbec nepřipravila a sešit ani neotevřela. Tenhle tip není podcenění situace ale naopak pomůcka k tomu, abychom ze stresu nedělali blbosti. Všechno je to prostě jen v naší hlavě a nikdo jiný než my sami to nezměníme.

Doufám, že jsem třeba dnešním článkem někomu trošku pomohla a pokud i vy máte nějaké svoje tipy, jak se vypořádat se stresem, tak bych byla moc ráda, kdybyste se o ně podělili :)
Mějte se krásně!
xoxo LUCA

6 komentářů:

  1. to je to najdôležitejšie si uvedomiť, že je to len v našej hlave a naše rozhodnutie ako sa k situácii postavíme ..len nie vždy je to také jednoduché :) pekný článok ,takéto niečo duchaplnejšie na blogoch chýba :)
    MakeUpByVeo

    OdpovědětVymazat
  2. veľmi pekný článok :) podľa mňa je na stres najlepšie mať nejaký plán aby si človek uvedomil že ho netlačí čas ani nič iné a potom samzrejme oddychovať dostaočne a poriadne :)
    Ivana xx

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :) Jojo, to si taky myslím, ale tyhle tipy vidím tak nějak všude a tak jsem chtěla doporučit i trochu něco jiného. Time-management je rozhodně důležitý :)

      Vymazat
  3. Já se asi prostě neumím nestresovat a obdivuju každého kdo je v klidu jak želva :/

    www.double-claire.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ále, všechno jde, když se chce! Může to být sice obtížný, ale aspoň nějaký zmírnění toho stresu ti může pomoct :)

      Vymazat

Děkuji za každý komentář! ♥

INSTAGRAM FEED

@lucaastirskaa