VŠE JE TAK, JAK MÁ BÝT | KARMA



Ahoj všem!

Akorát jsem si prohlížela fotky, které vznikly v časovém rozmezí posledních dvou let. S jistotou můžu říct, že to bylo zatím asi to nejšťastnější období v mém životě. Nebo, samozřejmě to pořád růžové nebylo, těch negativních situacích tam bylo taky dost, ale z tohoto období mám asi ty nejlepší zážitky (hlavně díky úžasným lidem). Nevím, jestli to je jen fotkami nebo i tím, že mi v pozadí hraje nový album od Eda, ale je to jako bych se znova dostala do tý krásný atmosféry, která z těch vzpomínek vyzařuje. Člověk by mohl říct, že mi je až líto, že je to momentálně úplně jiný a ona je vlastně taky pravda.

Chtěla bych se s vámi podělit o něco, co mi sice došlo už před nějakou dobou, ale stále se k tomu vracím a musím nad tím neustále přemýšlet. Rozhodně nejsem jediná na světě, která si prošla nebo pořád prochází ne zrovna hezkým obdobím ve svém životě. Možná to omývám pořád do kola, ale je to prostě fakt, kolem kterého se točí strašně moc věcí.
U mě tohle období bude trvat za chvíli rok, což pro mě bylo na začátku něco nepředstavitelného. Měsíce utíkaly jako voda a místo toho, aby se vše zlepšovalo to šlo naopak úplně opačným směrem. Byla jsem hodně naivní, když jsem si myslela, že porucha přijmu potravy, kterou si dotyčný ani pořádně nepřipouští, zmizí raz dva. A právě kvůli tomu, že se konec stále a stále oddaloval mi to začalo šíleně lézt na mozek.
Naprosto upřímně jsem si myslela, že se toho nikdy nezbavím a nic už nemá cenu. A hlavně mi to přišlo nehorázně nefér. Myšlenky jako "Proč se to muselo stát zrovna mě?" nebo "Kdo určil, že takový problém budu řešit já?" byly na denním pořádku. Pro někoho to jsou možná hloupé otázky, jenže když mi na ně nikdo nemohl dát odpověď, zžíralo mě to čím dál tím víc. Absolutně jsem to nechápala. Myslela jsem si, že jsem se k ostatním chovala relativně slušně a doteď bych nedokázala říct aspoň jeden fakt velký problém, který jsem kdy mohla způsobit, takže čím jsem si to zasloužila?


Asi z toho už teď vyplývá, že věřím v karmu. Respektive, věřím v ní tak nějak celý život, ale až teď jsem se o ni začala aktivněji zajímat. Samozřejmě je každého věc v co věří a já nikoho do ničeho nechci nutit. Jen bych vám chtěla říct, k čemu jsem došla já. Třeba má někdo podobné otázky a tyhle odpovědi z jiného pohledu by mu třeba mohly trochu pomoct.

Chyba, kterou jsem dělala byla ta, že jsem hledala problém jen v mém momentálním životě. A právě díky tomu, že jsem si to všechno potřebovala pořádně vysvětlit a ukonejšit mojí horlivou mysl a neustálý chtíč, začaly ke mně ty odpovědi samy přicházet. I když je pravda, že si svůj život vytváříme my sami v přítomném okamžiku, existují věci, které nám byly předurčeny. Znáte to rčení "Boží mlýny melou pomalu ale jistě"? Nebo aspoň myslím, že to je nějak podobně :D Tak právě na to slovo pomalu bychom měli dávat mnohem větší důraz. Karma je alespoň pro mě něco nepředvídatelného a asi nikdo nemůže říct, kdy se nám ty naše špatné skutky, činy, rozhodnutí nebo i hříchy pokud chcete, vrátí. Příští den, týden, měsíc, rok, život? To, že jsem nic "špatného" neprovedla v tomhle životě ještě neznamená, že v těch minulých tomu bylo stejně.

A vůbec, nemusela jsem provést něco špatného, ale jen jsem se v tomhle životě měla něčemu naučit. A pokud tenhle život nebude můj poslední, stejně tomu bude i ten příští, potom ten další a další a další a tak dále.


A to je to, k čemu jsem se chtěla v dnešním článku dostat. Ať se děje cokoliv, pokaždé bychom si z toho měli něco odnést. Jinak by byla celá tahle situace zbytečná a opakovalo by se to do tý doby, než bych ji přijala. Celou to dobu jsem si potřebovala najít nějaký logický vysvětlení, proč se porucha přijmu potravy přihodila zrovna mě - někomu, kdo jídlo odjakživa miloval. Podle mě bych snad ani nemohla žít, kdybych nad tím měla jen mávnout rukou. Určitý záležitosti jsou totiž až moc vážný na to, abychom to měli brát jako něco "normálního" a tu důležitost k tomu nepřikládat. A ačkoliv je ppp v téhle době bohužel skoro až běžná nemoc, pořád to na její závažnosti nic nemění.
A nejde jen o můj zdravotní problém. Vím, že je to asi klišé, ale až teď jsem pořádně pochopila to, abychom si z každé situace odnesli nějaké ponaučení. A ať už je ten váš problém taky zdravotní, máte rozházené vztahy nebo prostě cokoliv - pokaždé v tom je něco, co vás má ve vaší cestě někam posunout. A dle mého, nejvíc nás stejně dokážou posunout ty věci, které nám nejsou zrovna dvakrát příjemné.

Doufám, že se Vám dnešní článek líbil a pokud chcete, ráda si přečtu i Váš názor na tohle téma :)
Mějte se krásně
xoxo LUCA ♥

2 komentáře:

  1. Super článek :) také věřím v karmu a zbožnuji Eda.. :) I Ty se měj krásně!

    OdpovědětVymazat

Děkuji za každý komentář! ♥

INSTAGRAM FEED

@lucaastirskaa